.BÁSNIČKY.
od
Podzimní večery teplé jsou, jako paže tvé, když mě obejmou.
Jsou vlhké jako ústa tvá, voní jak rajská zahrada,
kterou nechci opustit.
Hvězdy se třpytí jako oči tvé, jako když nebe se otevře,
abych mohla spatřit všechny krásy světa.
Je to poslední rozloučení léta, kterému v duchu říkám,
,,Neodcházej" tak jako tobé.
--------------------------------
Jsi tajemný jak širé moře, jsi moje velké hoře,
protože jsi vzdálený jak červánky.
Jsi přeludem, jsi slunce třpyt, který bych chtěla uchopit,
ale vždy mi zmizíš do dálky, tak jako zmizí červánky,
i když se zdá že je již v rukou mám.
Jsi jako touha, jako snový klam.
V SRDCI POCIT, CO NENÍ K VYSVĚTLENÍ!
--------------------------------------------------------------------
Spánek
Do mého okna potají
posílá měsíc tmu a stíny.
A hvězdy jako kopretiny z nočních luk
na mě mrkají.
Po tenké niti ze stříbra
unáší si mě do tmy tmoucí,
až v závrati nechce srdce tlouci.
Jak vzrušující noční hra!
OSUD Ivan Skála
Je siné,mokvavé ráno
je právě takový den,
ve kterém řekne ti ano
tisíc nechtěných žen.
Je ráno, jež mlčí,jež nehlasně sténá,
ve kterém-srdce to ví-
ta jedna jediná žena
ti neodpoví.
Písničko,písničko s blankytným kamenem na křehké průsvitné šíji
jednou nás jako kacíře upálí pomalým plamenem
nebo jako podkovu pro štěstí na vrata vbijí.
XXX
Něco skončilo
co už nikdy neuvidíš i kdybys přešel bílé Himaláje
šlépěj ve sněhu,která taje.
Něco odešlo
co už nikdy nedohoníš ani kdybys měl sedmimílové boty
a dostihl čas vládnoucí nad životy.
Jen vůně zůstává
vlající závoj mlhy nad lukami a splavy
stříbrný výdech vlasů vysněné hlavy.
A kůže jazyk těla
který se špičkou dotýká červených úst
a paměť jenž se chvěje jako zelená osika.
Proč zakládáš ohně
proč jsi citů žhář,
tak zmírni plamen cos zažehl
a míru rozsviť zář.
Těžko je srdci,jenž to druhé cítí.
Těžko je proto,že nemůžeš jej míti.
Co oči nevidí,chtějí zároveň,
jak černé uhlíky hledící na oheň.
Lehko je tomu,kdo blízkost necítí,
hrozné je odolat-co vidíš nemíti!
· Tělo...
Ležím a vášeň klepe mi na čelo ,
ležím a dělám co mé tělo nechtělo,
chtělo by přitisknout své tělo na tělo,
pro tělo mé tělo asi by brečelo,
mé tělo tvé tělo,
to tělo za tělo,
vášně se zachtělo,
cudnosti nemělo,
mé tělo tvé chtělo,
to tělo letělo,
něžně se rozechvělo,
stát se to nesmělo,
mé tělo tvé tělo,
to tělo na tělo,
vzdát se tě nechtělo..
Něžně se přivinout dotknout se kůže a proč by nemělo?
dotknout se muže!
· NNOC
Před usnutím,každou noc,
když světlo volá o pomoc,
když slavíci odešli spát,
tak já náhle musím vstát...
A podívat se po kraji,
jestli mi někdo netají,
že další hvězda z oblohy
zas spadla lidem pod nohy,
zda měsíc, jako noční král,
dnes v noci zase nepřibral...
Pak přisednu a poslouchám,
zda dnešní, noční píseň znám.
Dnes stromy šeptaj do uší,
s listím si hraje povětří...
Ten lesní šum a luční bál,
a ticho...tenhle noční klam.
To všecičko mne donutí
stále sedět bez hnutí,..
a nechat,..kolébat se dál..
V V kolébce noci, každý by usínal.
Za okny prší ( neznámý autor) Z knihy:Chryzantémy ze země zelených hor-starokorejská lyrika
Za okny prší, sedím, poslouchám,
déšť tiše padá v listí kaštanu.
Je ve mě stesk-a v každém závanu
z okna to steskem šumí také tam.
Už nikdy, nikdy nechci před svým oknem
listnatý strom...ach, teskno je s tím stromem!
-------------------------------------------------------------------------------
SKLOŇOVÁNÍ Zdeněk Janík
První pád je nejkrásnější.
Kdo to bude? Co nás čeká?
Druhý pád nás vrací k zemi.
Koho se vzdát? Čeho chytit?
Třetí je pád důvěrnosti.
Komu věřit? Čemu se dát?
Čtvrtým pádem vzpomínáme
proč jsme koho milovali.
Pátý pád - marné volání.
Zůstaň lásko, postůj čase.
Šestý je pád zdvořilosti.
O kom, o čem pomlčíme.
Sedmým pádem se loučíme
s kým a s čím nám bylo dobře.
----------------------------------------------------------
Měsíc na vodě Ki no Curajuki
Měsíce odraz hladinou vodní
chvěje se a mihotá:
Chyť si ho- je tu!
Chyť si ho- kde jsi?
Měsíci, nejsi ty obraz života?
Psát na vodu neznámý
Marno je na vodu plynoucí psát,
písmena začnou tancovat.
Marnější ještě na duši psát muže,
jenž nechce tě milovat.
Když čekala jsem... Li-po (701-762)
...na mramor schodů závoj jíní pad,
podzimní noci vlhkem zvlhl mi šat-
i šla jsem domů.
Jasně zacinkalo mé křišťálové portiéry sklo:
a omželý jak střípek zrcadla
nad buky stála luna prochladlá.
Vlhké rukávy Oe no Cisato
Tolik jsem naříkal, tolik jsem plakal,
provlhl jsem slzami - Nešť!
Zeptá se někdo - rukáv čím zvlhl,
odpovím : Déšť!
to byl jen lehký jarní déšť!
přebásnil Buhumil Mathesius
z knihy : Verše psané na vodu- starojaponská pětiverší
------------------------------------------------------------------------------
Jsi má tma a jsi mé světlo,
jsi mé nebe, jsi mé peklo,
jsi můj pláč a jsi můj smích,
jsi má svátost, jsi můj hřích,
jsi mé teplo, jsi můj led,
jsi má sůl a jsi můj med,
jsi mi blízký i daleký...
miluji Tě - NAVĚKY!
Poslal(a) Hanka pro Martínka | 1.12.2004
-------------------------------------------------------------------------
vůně
Jsi jako kapka rosy na mé dlani,
jsi jako vánek co fouknul mi na ni,
jsi jako slunce na mojí tváři,
jako ten vánek, co horkost mi sráží.
Jsi jako moře, nebe i zem,
a ta tvá vůně, je sladší než sen.
--------------------------------------------
Jsi něco mezi
realitou a skutečností
přítelem a milencem
pravdou a lží
svůdcem a andělem
touhou a vášní
přáním a pokušením
proto tě miluji...
---------------------------------------------
Proměny
Nezmění se svět
když tě pohladím
Jen u některých vlásků
se změní poloha
Přesně takhle jsem
chtěla vypadat!
řekla si při pohledu
do tvých očí obloha
Nemusím se dívat
do příručky „Jak na to“
když tě svádím
Dal jsem si výstražné
značky na místa
kde ti vadím
Je jich jen pár
Nezmění se svět
když...vlastně
se už dávno změnil
Vždyť já i jinak
než dříve dýchám
Usmívám se i při
šlápnutí do psího vzkazu
Zdravím neznámé
a tišeji kýchám
Žertuji s vrtačkou
o zubním kazu
Zbožňuji ty závody
kdy si naše srdce
obují milovací tretry
a do cíle spolu běží
Svět byl kdysi tak
velký, neuchopitelný
A teď?
U nohou mi leží
Planeta TY
Kroužím si vesmírem kolem tvé hlavy
sleduji dráhy tvých oběžnic
jsem žhavý meteor a to mě baví
uhýbám léčkám všech vlasatic.
Dívám se na odlesky mléčné dráhy,
jak se ti ve vlasech usadí,
krůpěje hvězd, žhavé vesmírné vláhy
v očích a na řasách dovádí.
Poslouchám zpívání kosmických větrů,
ozvěny ztracených eonů,
vířících v supergalaktickém spektru,
utichlé v mlčení neonů.
Potichu klesám do tvé atmosféry,
žárem se pomalu rozpouštím,
dopadám do srdeční hemisféry,
dávám život vyprahlým pouštím .
Spolu teď žijem zázrakem zrození,
čistí jak motýl, jak bělásek,
snad poprvé spatříme světlo denní
prostí všech lásek i nelásek…
----------------------------------------------------------
O blízkosti
Anotace: ...zase jedna obyčejná...a zase za ni může mlha... :o)
Možná se známe dlouhá léta,
možná i víc, než tušíme,
možná se ve tvůj život vplétám,
ty pod kůži mně…
Jenom ta mlha nad rybníkem
mlčky by mohla vyprávět
o tom, co oba dva cítíme,
jaký je náš svět…
Možná se spolu potkáváme
u tiché klidné hladiny,
možná se s láskou dotýkáme…
Hříšní? Nevinní?
Dávno máš mne a já zas tebe
v podvědomí i srdci svém,
jeden druhého jemně vedem
vlastním osudem…
Publikoval(a): Cecilka, 16.11.2006
---------------------------------------------------
Znám sny,co dělají noci kratší,
znám lidi bludem zmámené,
znám ty, co na ně vždycky stačí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám svět, ač bych ho neznal radši,
znám věci, stejné neměnné,
znám smrt a jak nás ke zdi tlačí,
znám cokoli,jen sebe ne..... (F.Villon)
Básnička od Talentless:
obarví Tvou tvář
a upletou si copánky
v přenádhernou zář,
podívej se na tu krásu -
rudé moře, plné jasu.
Zavři oči, sni ten sen,
kde byli my a láska jen.
Pak rozhlédni se v dál i šíř,
poslouchej, a uslyšíš....
Jen tichý vítr šeptá tmou -
to já zpívám píseň svou.
Je o smutku a o trápení,
jak moc mě trápí odloučení...
Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech
Jsou spolehlivý
jako tažný koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát
Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí
Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda tak slepci přijdeš vhod –
Rády se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot
Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo npřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý
--------------------------------------------------------------------------------------
· Fox.black
Moje lásko..
Chtěla jsem Tě pohladit
víš jen tak
jak to kočky dovedou
otřít se Ti kolem nohy
pak seknout drápkem
abys viděl že mě máš.
Chtěla jsem se jen přitulit
skočit Ti na klín
a nechat se šimrat za ušima
hladit Tě ocáskem
a vrnět příst.
Jsem
už popsaný list
pohádka nebude..
Jen zlehounka
budu našlapovat
k brance Tvých snů
protáhnu se až otevřeš.
Lehnu si
k Tvým nohám
a budu Tě hřát..
A Photograph of You
TVOJE FOTKA ...
K čemu je dobrá tvoje fotka ?
vždy když se na ni podívám
je mi smutno
Na co je ten suvenýr
něčeho co jsme jednou měli
když všechno co umí je
že se cítím zle
Chtěl bych ji roztrhat
ale nemám k tomu odvahu
chtěl bych ji zahodit do ohně
ale říkat že bych to udělal
to bych byl lhář
K čemu je barevný obrázek
obrázek malé panenky ?
když jen krátký pohled
stačí k tomu abych zneklidněl
Doufám že jsem ji někam založil
i když se o ni tak dobře starám
chtěl bych aby zmizela
říkám že si to přeji
ale pak mám radost
když je zase tady
K čemu je dobrá tvoje fotka ?
vždy když se na ni podívám
je mi smutno
Je mi smutno
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BigBeat43
Když vzduchem zakrouží pár vloček sněhu, nastavím tvář ten dotek má něhu.
Vyloudí úsměv a otupí zlost,
tak přej všem lidem ať vloček je dost.
Jsi lesklý jako kamínek,
jsi v mém srdci plamínek,
jsi láska provoněná růžemi,
jsi můj ráj tady na zemi. PAJINKA | 14.8.2004
Osud Jan Skála
Je siné, mokvavé ráno,
je právě takový den,
ve kterém řekne ti Ano
tisíc nechtěných žen.
Je ráno,jež mlčí,
jež nehlasně sténá,
ve kterém-srdce to ví-
ta jedna jediná žena
ti neodpoví.
Písničko,písničko s blankytným kamenem
na křehké průsvitné šíji,
jednou nás jako kacíře upálí pomalým plamenem
nebo jak podkovu pro štěstí na vrata vbijí.
-------------------------------------------------------
Láska
Samo
už není sebou
je samo mnou
a samo tebou.
Chápeš?
Už ani v samotě
nebudeme sami,
když v rukách oblázky
mění se v drahokamy.
-----------------------------------------------
Osika Jan Pilař
Něco skončilo co už nikdy neuvidíš
i kdybys přešel bílé Himaláje
šlépěj ve sněhu která taje.
Něco odešlo co už nikdy nedohoníš,
ani kdybys měl sedmimílové boty
a dostihl čas vládnoucí nad životy.
Jen vůně zůstává
vlající závoj mlhy nad lukami a splavy
stříbrný výdech vlasů
vysněné hlavy.
A kůže - jazyk těla který se špičkou dotýká
červených úst
a pamět jež se chvěje jako zelená osika.
-----------------------------------------
Blues o děvčátku a labutích Josef Kainar
Než umřelo prý řeklo to děvčátko jediné slovo
A všichni se divili
Lékaři Primář I vrchní sestra se divila-
Než umřelo prý řeklo to děvčátko
Jediné slovo
TOUHA
Nebylo mu ani sedm roků
Pokoj devítka byl plný mlčení v tu chvíli
Ve vzduchu plul bílý člun
tažený labutěmi ospalými
Pokoj devítka byl plný labutí
Všichni se divili
Ale kdo nosíte při sobě
příruční slovníček smrti
víte že na stránce té a té
to slovo se najde
Dokonce s poznámkou:
Povzdechnutí obvykle poslední
Prosím vás
listujte potichu.
---------------------------------------------------------
Ta láska Jacques Prévert
Ta láska
Tak prudká
Tak křehká
Tak něžná
Tak zoufalá
Krásná jako den
A špatná jako počasí
Když počasí je špatné
Tak láska pravdivá
Ta láska tak nádherná
Tak šťastná
Tak veselá
A tak nicotná
Třesoucí se strachem jako dítě když je tma
A sama sebou si tak jistá
Jako muž v noci vědomý si svého místa
Ta láska která jiné strašila že ji pomlouvali
Že z ní celí zbledli
Ta láska číhavá
Protože my na ni číhali
Uhnaná zraněná podupaná zmlácená popíraná zapomenutelná
Protože my ji popoháněli zraňovali udupávali mlátili popírali zapomínali
Ta láska úplně celá
Pořád tak živá
A naplněná sluncem
To je láska tvoje
To je láska moje
Tahleta bývalá
Ta věc každý den nová
Která se nikdy nezměnila
Opravdová jak rostlina
Tak rozechvělá jako pták
Také horká také živá jako léto
Můžem oba dva
Odejít a vrátit se
Můžem zapomenout
A pak znovu spát
Snít o smrti
Vzbudit se usmát se a smát
A omládnout
Naše láska zůstane tady
Paličatá jak mezek
Živější než touha
Krutější než paměť
Hloupější než lítost
Něžnější než vzpomínka
Chladnější než mramor
Krásnější než den
Křehčí než dítě
Dívá se na nás s úsměvem
A mluví k nám bez řečí
Já ji poslouchám a chvěju se
A křičím
Křičím za tebe
Křičím za sebe
Tolik tě prosím
Za tebe za sebe za každého kdo miluje
Za každého kdo miloval
Ano já křičím na ni
Za tebe za sebe za všechny ostatní
Které znám
Zůstaň tady
Tam kde jsi
Tam kdes byla dřív
Zůstaň tam
Nehýbej se
Neodcházej
My co jsme byli milováni
My co na tebe zapoměli
Ty na nás nezapomeň
Jenom tebe nám dala země
Nenechej nás žít chladně a temně
Hodně daleko vždycky
A není důležité kde
Dej nám o sobě vědět
Mnohem později na okraji lesa
V lese paměti zas
Vynoř se náhle z šumu a hluku
Podej nám svou ruku
A tak nás spas.
-----------------------------------------------
Vladimír Brandejs
Nikdy
nechci ti být
na obtíž.
Nebo jen
jako rosa
trávě.
---------------------------------------------
Memento mori Josef Zelenka
Co můžeš udělati dnes
neodkládej na zítřek
Ono se řekne
pouhé přísloví
Ale jak snadno
člověk
někdy samým odkládáním
prožije vlastně
úplně jiný život
---------------------------------------------------------
Je takový osud Vladimír Holan
Je takový osud
že co je v něm bez chvění,není pevné.
Je taková láska
že se ti nedostává světa,byť jenom pro krůček.
Je taková rozkoš,
že se trestáš za umění,když umění je hříchem
Je takové mlčení,
že ženská ústa vypadají, jako by stud byl jen věcí pohlaví.
Jsou takové vlasy, falšované meteorem,
že je to ďábel, který jim dělá pěšinku.
Je taková samota,
že se jen jedním okem díváš už jen na sůl.
Je taková zima,
že dusíš nejsoucí holuby a hřeješ si tím svoje ruce.
Je taková tíha
že mezi padajícími jsi už padlý.
A je takové ticho,že je musíš vyslovit:
a to ty, PRÁVĚ TY!
----------------------------------------
Křižovatka Petra Těmínová
Není tak těžké
sedět u klavíru
a etudy hrát
v ústraní
není tak těžké udržet si víru
když nikdo nám
v tom nebrání
není tak těžké
být si jistý
když jistotu smíš
z prsu sát
není tak těžké
zůstat čistý
když neměl ses
kde umazat
------------------------------------------------------------------
Tak tohle známe Eva Hrubá
Tak tohle známe
Líbání ruky a poklony
(jako bych na světě byla jen já)
dobrou večeři a láhev vína
(abych se usmívala)
a pak hotel ke kterému patří
i svlékání prádla
(prý jsem ta nejkrásnější)
dokud sprcha
neudělá kaňku za láskou v uvozovkách
Ráno je tiché
jak pes kterého kopli
a podání ruky říká
že polibek
bude na rozchodnou
--------------------------------------------------
Marketa Procházková
Možná
Možná že někdy
musí být člověk sám
aby pak dlouho
mohl být se všemi...
Kam
Jsem až posedlá
touhou po lásce
volám ji
do všech stran
ale nejspíš žiji
v kraji bez ozvěny
Jak
Stromy jsou v maškarním
aby nikdo nepoznal
jak se bojí zimy
a já se usmívám aby nikdo neuhod
jak se mi chce plakat
------------------------------------------------------------