Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. 10. 2006

Úsměv nestojí nic, ale znamená mnoho.
Obohatí každého, komu je určen,
aniž ubere těm, kteří jej dávají.
Je odpočinkem unavenému,
denním světlem pro sklíčeného,
sluneční září pro smutného.
Úsměv je tím nejlepším lékem na potíže života
a nejcennějším darem pro každého člověka.
Je to kouzlo ze všech nejkouzelnější,
které vždy u srdce zahřeje a duši potěší.

----------------------------

Zamkla jsem srdce na zámek

čas nejde vrátit nazpátek.

To co mi těšilo ještě včera

dnes už se udržet prostě nedá.

Zoufale hledám opěrné body

nacházím stále jen ke smutku schody.

Mám tě moc ráda a nevím jak dál

zkazím Ti náladu, když si se smál.

Nechci se smířit s tím co přimes čas

chci tě mít pro sebe stále a zas.

Ty to chceš taky jen jinak než dřív

smířit se s tím je pro mě však hřích.

Jsi na mě hodnej, já nevím co s tím

stále je tady čehosi stín.

Neumím být milá tak jako jindy

trápím se blbostma , tahám se z bryndy.

Můžu si za smutek úplně sama

že dělám z mlčení takový drama.

Těžko se zvyká, že není už miluju

zbylo jen mám tě rád s tím trochu bojuju.

Měla bych ráda být, že mě máš rád

že se tak snažíš a chceš si  psát.

Někdy to vím a naprosto jistě,

že jsi ten úžasnej na správným místě.

Že nesmím smutnit a mám být zas šťastná,

že si tu se mnou jak hvězdička jasná.

Jindy mě přepadne bolestnej smutek

to potom každej plán dost rychle utek.

Neumím ovládnout návaly zklamání

radši se stahuju v ulitě čekání.

Dobře však vím, že už nic nepřijde,

že ty to nemůžeš a mě to nevyjde.

Zkusím se radovat z toho co máme

možná i tak ještě štěstí si dáme...

----------------------------------------------

 

KDO SE DOTKNE LÁSKY, TEN SE CELÝ ZMĚNÍ.

V SRDCI POCIT, CO NENÍ K VYSVĚTLENÍ!

--------------------------------------------------------------------

 

Spánek

Do mého okna potají

posílá měsíc tmu a stíny.

A hvězdy jako kopretiny z nočních luk

na mě mrkají.

 

Po tenké niti ze stříbra

unáší si mě do tmy tmoucí,

až v závrati nechce srdce tlouci.

Jak vzrušující noční hra!

 

OSUD  Ivan Skála

Je siné,mokvavé ráno

je právě takový den,

ve kterém řekne ti ano

tisíc nechtěných žen.

 

Je ráno, jež mlčí,jež nehlasně sténá,

ve kterém-srdce to ví-

ta jedna jediná žena

ti neodpoví.

 

Písničko,písničko s blankytným kamenem na křehké průsvitné šíji

jednou nás jako kacíře upálí pomalým plamenem

nebo jako podkovu pro štěstí na vrata vbijí.

 

XXX

Něco skončilo

co už nikdy neuvidíš i kdybys přešel bílé Himaláje

šlépěj ve sněhu,která taje.

 

 

Něco odešlo

co už nikdy nedohoníš ani kdybys měl sedmimílové boty

a dostihl čas vládnoucí nad životy.

 

Jen vůně zůstává

vlající závoj mlhy nad lukami a splavy

stříbrný výdech vlasů vysněné hlavy.

 

A kůže jazyk těla

který se špičkou dotýká červených úst

a paměť jenž se chvěje jako zelená osika.

 

Proč zakládáš ohně
proč jsi citů žhář,
tak zmírni plamen cos zažehl
a míru rozsviť zář.

---------------------------------

 Těžko je srdci,jenž to druhé cítí.

Těžko je proto,že nemůžeš jej míti.

Co oči nevidí,chtějí zároveň,

jak černé uhlíky hledící na oheň.

Lehko je tomu,kdo blízkost necítí,

hrozné je odolat-co vidíš nemíti!

 

 

· Tělo...
Ležím a vášeň klepe mi na čelo ,
ležím a dělám co mé tělo nechtělo,
chtělo by přitisknout své tělo na tělo,
pro tělo mé tělo asi by brečelo,
mé tělo tvé tělo,
to tělo za tělo,
vášně se zachtělo,
cudnosti nemělo,
mé tělo tvé chtělo,
to tělo letělo,
něžně se rozechvělo,
stát se to nesmělo,
mé tělo tvé tělo,
to tělo na tělo,
vzdát se tě nechtělo..
Něžně se přivinout dotknout se kůže a proč by nemělo?
dotknout se muže!

 

·  NOC


Před usnutím, každou noc,

když světlo volá o pomoc,

když slavíci odešli spát,

tak já náhle musím vstát...

A podívat se po kraji,

jestli mi někdo netají,

že další hvězda z oblohy

zas spadla lidem pod nohy,

zda měsíc, jako noční král,

dnes v noci zase nepřibral...



Pak přisednu a poslouchám,

zda dnešní, noční píseň znám.

Dnes stromy šeptaj do uší,

s listím si hraje povětří...

Ten lesní šum a luční bál,

a ticho...tenhle noční klam.

To všecičko mne donutí

stále sedět bez hnutí,..


a nechat,..kolébat se dál..

 

 V kolébce noci, každý by usínal.

 

 

 

Za okny prší ( neznámý autor) Z knihy:Chryzantémy ze země zelených hor-starokorejská lyrika

Za okny prší, sedím, poslouchám,

déšť tiše padá v listí kaštanu.

 

Je ve mě stesk-a v každém závanu

z okna to steskem šumí také tam.

 

Už nikdy, nikdy nechci před svým oknem

listnatý strom...ach, teskno je s tím stromem!

-------------------------------------------------------------------------------

SKLOŇOVÁNÍ    Zdeněk Janík

První pád je nejkrásnější.

Kdo to bude? Co nás čeká?

 

Druhý pád nás vrací k zemi.

Koho se vzdát? Čeho chytit?

 

Třetí je pád důvěrnosti.

Komu věřit? Čemu se dát?

 

Čtvrtým pádem vzpomínáme

proč jsme koho milovali.

 

Pátý pád - marné volání.

Zůstaň lásko, postůj čase.

 

Šestý je pád zdvořilosti.

O kom, o čem pomlčíme.

 

Sedmým pádem se loučíme

s kým a s čím nám bylo dobře.

----------------------------------------------------------

Měsíc na vodě    Ki no Curajuki

Měsíce odraz hladinou vodní

chvěje se a mihotá:

Chyť si ho- je tu!

Chyť si ho- kde jsi?

Měsíci, nejsi ty obraz života?

 

Psát na vodu neznámý

Marno je na vodu plynoucí psát,

písmena začnou tancovat.

Marnější ještě na duši psát muže,

jenž nechce tě milovat.

 

Když čekala jsem... Li-po (701-762)

...na mramor schodů závoj jíní pad,

podzimní noci vlhkem zvlhl mi šat-

i šla jsem domů.

Jasně zacinkalo mé křišťálové portiéry sklo:

a omželý jak střípek zrcadla

nad buky stála luna prochladlá.

 

Vlhké rukávy Oe no Cisato

Tolik jsem naříkal, tolik jsem plakal,

provlhl jsem slzami - Nešť!

Zeptá se někdo - rukáv čím zvlhl,

odpovím : Déšť!

to byl jen lehký jarní déšť!

přebásnil Buhumil Mathesius

z knihy : Verše psané na vodu- starojaponská pětiverší

------------------------------------------------------------------------------

 

Jsi má tma a jsi mé světlo,
jsi mé nebe, jsi mé peklo,
jsi můj pláč a jsi můj smích,
jsi má svátost, jsi můj hřích,
jsi mé teplo, jsi můj led,
jsi má sůl a jsi můj med,
jsi mi blízký i daleký...
miluji Tě - NAVĚKY!

 

Poslal(a) Hanka pro Martínka | 1.12.2004

 

-------------------------------------------------------------------------

 

Vůně

 Jsi jako kapka rosy na mé dlani,
jsi jako vánek co fouknul mi na ni,
jsi jako slunce na mojí tváři,
jako ten vánek, co horkost mi sráží.
Jsi jako moře, nebe i zem,
a ta tvá vůně, je sladší než sen.

--------------------------------------------

Jsi něco mezi
realitou a skutečností
přítelem a milencem
pravdou a lží
svůdcem a andělem
touhou a vášní
přáním a pokušením

proto tě miluji...

 

---------------------------------------------

Proměny

smudlinek 

Nezmění se svět
když tě pohladím
Jen u některých vlásků
se změní poloha

Přesně takhle jsem
chtěla vypadat!
řekla si při pohledu
do tvých očí obloha

Nemusím se dívat
do příručky „Jak na to“
když tě svádím

Dal jsem si výstražné
značky na místa
kde ti vadím

Je jich jen pár

Nezmění se svět
když...vlastně
se už dávno změnil

Vždyť já i jinak
než dříve dýchám
Usmívám se i při
šlápnutí do psího vzkazu

Zdravím neznámé
a tišeji kýchám
Žertuji s vrtačkou
o zubním kazu

Zbožňuji ty závody
kdy si naše srdce
obují milovací tretry
a do cíle spolu běží

Svět byl kdysi tak
velký, neuchopitelný
A teď?
U nohou mi leží

 

Planeta TY

G.P. 

Anotace: stal jsem se Tvou součástí...

Kroužím si vesmírem kolem tvé hlavy
sleduji dráhy tvých oběžnic
jsem žhavý meteor a to mě baví
uhýbám léčkám všech vlasatic.

Dívám se na odlesky mléčné dráhy,
jak se ti ve vlasech usadí,
krůpěje hvězd, žhavé vesmírné vláhy
v očích a na řasách dovádí.

Poslouchám zpívání kosmických větrů,
ozvěny ztracených eonů,
vířících v supergalaktickém spektru,
utichlé v mlčení neonů.

Potichu klesám do tvé atmosféry,
žárem se pomalu rozpouštím,
dopadám do srdeční hemisféry,
dávám život vyprahlým pouštím .

Spolu teď žijem zázrakem zrození,
čistí jak motýl, jak bělásek,
snad poprvé spatříme světlo denní
prostí všech lásek i nelásek…

----------------------------------------------------------

O blízkosti

Anotace: ...zase jedna obyčejná...a zase za ni může mlha... :o)

Možná se známe dlouhá léta,
možná i víc, než tušíme,
možná se ve tvůj život vplétám,
ty pod kůži mně…

Jenom ta mlha nad rybníkem
mlčky by mohla vyprávět
o tom, co oba dva cítíme,
jaký je náš svět…

Možná se spolu potkáváme
u tiché klidné hladiny,
možná se s láskou dotýkáme…
Hříšní? Nevinní?

Dávno máš mne a já zas tebe
v podvědomí i srdci svém,
jeden druhého jemně vedem
vlastním osudem…

Publikoval(a): Cecilka, 16.11.2006

---------------------------------------------------

Znám sny,co dělají noci kratší,

znám lidi bludem zmámené,

znám ty, co na ně vždycky stačí,

znám cokoli, jen sebe ne.

Znám svět, ač bych ho neznal radši,

znám věci, stejné neměnné,

znám smrt a jak nás ke zdi tlačí,

znám cokoli,jen sebe ne..... (F.Villon)

 

Básnička od Talentless:

Až dnes večer červánky
obarví Tvou tvář
a upletou si copánky
v přenádhernou zář,
podívej se na tu krásu -
rudé moře, plné jasu.

Zavři oči, sni ten sen,
kde byli my a láska jen.

Pak rozhlédni se v dál i šíř,
poslouchej, a uslyšíš....
Jen tichý vítr šeptá tmou -
to já zpívám píseň svou.
Je o smutku a o trápení,
jak moc mě trápí odloučení...
---------------------------------------------------------------------------------------------
 
Písnička o škaredých holkách

Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech

Jsou spolehlivý
jako tažný koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát

Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda tak slepci přijdeš vhod –
Rády se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot

Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo npřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý

--------------------------------------------------------------------------------------

· Fox.black 

Moje lásko..

Chtěla jsem Tě pohladit
víš jen tak
jak to kočky dovedou
otřít se Ti kolem nohy
pak seknout drápkem
abys viděl že mě máš.

Chtěla jsem se jen přitulit
skočit Ti na klín
a nechat se šimrat za ušima
hladit Tě ocáskem
a vrnět příst.

Jsem
už popsaný list
pohádka nebude..

Jen zlehounka
budu našlapovat
k brance Tvých snů
protáhnu se až otevřeš.

Lehnu si
k Tvým nohám
a budu Tě hřát..

 

 

 

TVOJE FOTKA ...


K čemu je dobrá tvoje fotka ?
vždy když se na ni podívám
je mi smutno

 

Na co je ten suvenýr
něčeho co jsme jednou měli
když všechno co umí je
že se cítím zle

 

Chtěl bych ji roztrhat
ale nemám k tomu odvahu
chtěl bych ji zahodit do ohně
ale říkat že bych to udělal
to bych byl lhář

 

K čemu je barevný obrázek
obrázek malé panenky ?
když jen krátký pohled
stačí k tomu abych zneklidněl

 

Doufám že jsem ji někam založil
i když se o ni tak dobře starám
chtěl bych aby zmizela
říkám že si to přeji
ale pak mám radost
když je zase tady

 

K čemu je dobrá tvoje fotka ?
vždy když se na ni podívám
je mi smutno

 

Je mi smutno 

 

 

-----------------------------------------------------------------------------

BigBeat43


Když vzduchem zakrouží pár vloček sněhu, nastavím tvář ten dotek má něhu.

 

Vyloudí úsměv a otupí zlost,

tak přej všem lidem ať vloček je dost.

 

 

 

Jsi lesklý jako kamínek,
jsi v mém srdci plamínek,
jsi láska provoněná růžemi,
jsi můj ráj tady na zemi.  PAJINKA | 14.8.2004

 

Osud Jan Skála

Je siné, mokvavé ráno,

je právě takový den,

ve kterém řekne ti Ano

tisíc nechtěných žen.

 

Je ráno,jež mlčí,

jež nehlasně sténá,

ve kterém-srdce to ví-

ta jedna jediná žena

ti neodpoví.

 

Písničko,písničko s blankytným kamenem

na křehké průsvitné šíji,

jednou nás jako kacíře upálí pomalým plamenem

nebo jak podkovu pro štěstí na vrata vbijí. 

-------------------------------------------------------

Láska

Samo

už není sebou

je samo mnou

a samo tebou.

Chápeš?

Už ani v samotě

nebudeme sami,

když v rukách oblázky

mění se v drahokamy.

-----------------------------------------------

Osika   Jan Pilař

Něco skončilo co už nikdy neuvidíš

i kdybys přešel bílé Himaláje

šlépěj ve sněhu která taje.

 

Něco odešlo co už nikdy nedohoníš,

ani kdybys měl sedmimílové boty

a dostihl čas vládnoucí nad životy.

 

Jen vůně zůstává

vlající závoj mlhy nad lukami a splavy

stříbrný výdech vlasů

vysněné hlavy.

 

A kůže - jazyk těla který se špičkou dotýká

červených úst

a pamět jež se chvěje jako zelená osika.

-----------------------------------------

Blues o děvčátku a labutích     Josef Kainar

Než umřelo prý řeklo to děvčátko jediné slovo

A všichni se divili

Lékaři Primář I vrchní sestra se divila-

Než umřelo prý řeklo to děvčátko

Jediné slovo

TOUHA

Nebylo mu ani sedm roků

Pokoj devítka byl plný mlčení v tu chvíli

Ve vzduchu plul bílý člun

tažený labutěmi ospalými

Pokoj devítka byl plný labutí

Všichni se divili

Ale kdo nosíte při sobě

příruční slovníček smrti

víte že na stránce té a té

to slovo se najde

Dokonce s poznámkou:

Povzdechnutí obvykle poslední

Prosím vás

listujte potichu.

---------------------------------------------------------

Ta láska      Jacques Prévert

Ta láska

Tak prudká

Tak křehká

Tak něžná

Tak zoufalá

Krásná jako den

A špatná jako počasí

Když počasí je špatné

Tak láska pravdivá

Ta láska tak nádherná

Tak šťastná

Tak veselá

A tak nicotná

Třesoucí se strachem jako dítě když je tma

A sama sebou si tak jistá

Jako muž v noci vědomý si svého místa

Ta láska která jiné strašila že ji pomlouvali

Že z ní celí zbledli

Ta láska číhavá

Protože my na ni číhali

Uhnaná zraněná podupaná zmlácená popíraná zapomenutelná

Protože my ji popoháněli zraňovali udupávali mlátili popírali zapomínali

Ta láska úplně celá

Pořád tak živá

A naplněná sluncem

To je láska tvoje

To je láska moje

Tahleta bývalá

Ta věc každý den nová

Která se nikdy nezměnila

Opravdová jak rostlina

Tak rozechvělá jako pták

Také horká také živá jako léto

Můžem oba dva

Odejít a vrátit se

Můžem zapomenout

A pak znovu spát

Snít o smrti

Vzbudit se usmát se a smát

A omládnout

Naše láska zůstane tady

Paličatá jak mezek

Živější než touha

Krutější než paměť

Hloupější než lítost

Něžnější než vzpomínka

Chladnější než mramor

Krásnější než den

Křehčí než dítě

Dívá se na nás s úsměvem

A mluví k nám bez řečí

Já ji poslouchám a chvěju se

A křičím

Křičím za tebe

Křičím za sebe

Tolik tě prosím

Za tebe za sebe za každého kdo miluje

Za každého kdo miloval

Ano já křičím na ni

Za tebe za sebe za všechny ostatní

Které znám

Zůstaň tady

Tam kde jsi

Tam kdes byla dřív

Zůstaň tam

Nehýbej se

Neodcházej

My co jsme byli milováni

My co na tebe zapoměli

Ty na nás nezapomeň

Jenom tebe nám dala země

Nenechej nás žít chladně a temně

Hodně daleko vždycky

A není důležité kde

Dej nám o sobě vědět

Mnohem později na okraji lesa

V lese paměti zas

Vynoř se náhle z šumu a hluku

Podej nám svou ruku

 

A tak nás spas.

-----------------------------------------------

Vladimír Brandejs

Nikdy

nechci ti být

na obtíž.

 

Nebo jen

jako rosa

trávě.

---------------------------------------------

Memento mori      Josef Zelenka

Co můžeš udělati dnes

neodkládej na zítřek

Ono se řekne

pouhé přísloví

Ale jak snadno

člověk

někdy samým odkládáním

prožije vlastně

úplně jiný život

---------------------------------------------------------

Je takový osud     Vladimír Holan

Je takový osud

že co je v něm bez chvění,není pevné.

Je taková láska

že se ti nedostává světa,byť jenom pro krůček.

Je taková rozkoš,

že se trestáš za umění,když umění je hříchem

Je takové mlčení,

že ženská ústa vypadají, jako by stud byl jen věcí pohlaví.

Jsou takové vlasy,falšované meteorem,

že je to ďábel, který jim dělá pěšinku.

Je taková samota,

že se jen jedním okem díváš už jen na sůl.

Je taková zima,

že dusíš nejsoucí holuby a hřeješ si tím svoje ruce.

Je taková tíha

že mezi padajícími jsi už padlý.

A je takové ticho,že je musíš vyslovit:

a to ty, PRÁVĚ TY!

----------------------------------------

Křižovatka       Petra Těmínová

není tak těžké

sedět u klavíru

a etudy hrát

v ústraní

není tak těžké udržet si víru

když nikdonám

v tom nebrání

není tak těžké

být si jistý

když jistotu smíš

z prsu sát

není tak těžké

zůstat čistý

když neměl ses

kde umazat

------------------------------------------------------------------

Tak tohle známe    Eva Hrubá

Tak tohle známe

Líbání ruky a poklony

(jako bych na světě byla jen já)

dobrou večeři a láhev vína

(abych se usmívala)

a pak hotel ke kterému patří

i svlékání prádla

(prý jsem ta nejkrásnější)

dokud sprcha

neudělá kanku za lásku v uvozovkách

Ráno je tiché

jak pes kterého kopli

a podání ruky říká

že polibek

bude na rozchodnou

--------------------------------------------------

Marketa Procházková

Možná

Možná že někdy

musí být člověk sám

aby pak dlouho

mohl být se všemi...

 

Kam

Jsem až posedlá

touhou po lásce

volám ji

do všech stran

ale nejspíš žiji

v kraji bez ozvěny

Jak

Stromy jsou v maškarním

aby nikdo nepoznal

jak se bojí zimy

a já se usmívám aby nikdo neuhod

jak se mi chce plakat

------------------------------------------------------------

11.11.2007

Den poté
Ztratila jsem náladu a přepadl mě splín.

Vyřeším tu záhadu??... chybí mně tvůj stín!


Večer co večer těším se na tebe.

Vynoř se náhle z šumu a hluku

podej mi zase svou teplou ruku.

Chci by mě hýčkala, tak jak to umí

když kolem temná noc tiše si šumí..

 Jak můžeš nenapsat po noci plné vášně?

Proč se ti nestýská?..smutním...však znáš mě...

Tesknota na mne padla,

 kdo jí jen dal k srdci klíč?

Tvé hnědé oči tu vidím,

 a ty jsi už  dávno pryč...

Jen tvá vůně zůstává…a v mysli hnědý závoj tvých vlasů.

A má kůže, které se tvůj jazyk dotýká, když chvěji se jak osika…


Až do morku kostí zebe mě mráz,

zítra  snad moje sny vrátí se zas.


Chci ti vtisknout své prsty do dlaní

být zase šťasná , už žádné stýskání...

Však bojím se , že naše láska, je jako dým z tvých cigaret...

---------------------------------