Zemře-li člověk, není pravidlem, že jeho duše hned odejde do světla.
Dole zůstává z mnoha důvodů:
- duše dosud neodpustila (případ podvedeného manžela)
- duši nechce propustit blízká osoba (případ malé Aničky)
- ještě nenastal čas pro odchod duše
- duše nechce odejít z důvodu její závislosti na alkoholu, drogách atd.
- duše si dala za úkol ochraňovat svého bližního zde na zemi
- duše se snaží odvést s sebou svého milovaného bližního, což může být nebezpečné.
- duše lpí na svém majetku
- Často se to stává u nečekané, rychlé smrti (například u automobilové nehody nebo zastřelení).
- Duše je zmatená a nestihne v daném čase najít cestu do světla.
Řešily jsme případ, kdy příbuzná obětí nehody ( jednalo se o dceru a syna, kteří po nehodě zemřeli v hořícím autě) se s nimi chtěla spojit. Syn nám sdělil, že už je nahoře, ale jeho sestra potřebuje pomoc, protože nestihla v daném čase odejít do světla.
Další z mnoha případů byla duše osmapadesátiletého muže, který se vehementně dožadoval, abychom mu okamžitě pomohly nahoru. Byl strašně rozčilen. Řekla jsem mu, aby se zklidnil a vysvětlil nám, co se stalo. Představil se celým jménem a řekl i město, odkud byl. Použiji teď přesně jeho slova. „Abych nebyl rozčilený! Přijdu domů z práce a moje manželka s mým kamarádem v posteli. Já se tak rozčílil a jak jsem chtěl začít nadávat, najednou na sebe koukám, jak ležím na zemi a to jsem nestačil vydat ani hlásku. Tak kde je nějaká spravedlnost, oni mi ublížili a já místo, abych si to s nimi vyřídil, tak jsem mrtvej nebo co.“
Samozřejmě, že takto rozčilená duše, plná vzteku nemá možnost dostat se nahoru. Nejdříve je nutné, aby duše odpustila. Pán byl ale stále rozčilen, tak jsem mu poradila, ať si dá příjemnou spršku v podobě deště nebo malého vodopádku v nějaké příjemné krajině a ať ze sebe ten vztek krásně smyje. Souhlasil a hned mi hlásil, jak to skvěle funguje. Všechen vztek z něj opadl a uklidnil se, ale odpustit stále nemohl. Řekla jsem mu proto, ať nahlédne do jeho minulých životů a podívá se, jestli je tam někde i jeho současná manželka a jak se k ní choval on. Řekl, že ji opravdu vidí ve svém minulém životě. Byl k ní velice hrubý a velký prostopášník. Teď se za sebe styděl a bylo mu jí líto. Vysvětlila jsem mu, že to, co se mu stalo nyní, byla odveta za jeho chování v minulém životě. Pochopil a odpustil jí a rovněž požádal o odpuštění.
Já už se pak jen zeptala nahoru, jestli je nyní vše v pořádku a má tak tato duše dovoleno jít do světla. Měla.
Poté vysvětlíme dotyčné duši, jak se tam dostane.
Další z mnoha případů bylo malé děťátko. Malé děti neumějí moc komunikovat, hned je poznáme. Jsou legrační, jak se snaží na sebe upozornit. Toto děťátko byla malá Anetka, která zemřela na leukémii. Chtěla už nahoru, ale maminka jí nechtěla propustit. Musela jsem se na maminku napojit a vysvětlit jí, aby malou propustila, že takto ubližuje nevědomky sobě i jí. Musí se obě dělit o energii žijící osoby, v tomto případě matky. Maminka je pak stále unavená (bez energie), smutná, kdykoliv si na Anetku vzpomene, a v depresi. Často onemocní. Podaří-li se dušičku odvést, (přesvědčit maminku, aby jí propustila ), pomůže to oběma. Dušička má možnost odejít nahoru, kde je krásně a má možnost se třeba znovu narodit. Pokud nejsou nahoře, nemůže se jejich duše dále vyvíjet. Maminka po té, co dušička odešla, při vzpomínce na Anetku nemá již stísněný pocit, ale myslí na Anetku s láskou a úsměvem ve tváři. Není pravda, jak si lidé, ale i přivtělené duše myslí, že by se tímto od sebe navždy odloučili, právě naopak. Přejí-li si to, mají stále k sobě blízko a komunikují spolu pomocí pozitivní energie. Dušičky mají větší možnost těm dole být nápomocni.
Řešily jsme také případ psí dušičky. Kamarádce zemřela fenka ,,Žabka. Kátě bylo moc zle cítila se velice slabá, jak sama říkala skoro na umření. Zjistili jsme, že dušička Žabky zůstala nalepená u Káti. Odvedli jsme jí nahoru a pak za čas jsme se jí ptali, jestli se znovu narodí tak, aby jí Káťa našla. Bylo to v létě a ona nám řekla, že se narodí v říjnu a na vánoce už bude zase u Káti.Vůbec jsme nevěděli, jak jí najdeme a tak jsme během těch několika měsíců byli s ní v kontaktu přes médium(Míša). Žabka nám řekla rasu(Jorkšírek) a že se narodí koncem října v Kladně ,že se chce jmenovat Inka a že musíme číst inzerci na internetu,,Faunu“. Opravdu se tam takový inzerát objevil. Zajímavé bylo, že když byla už narozená,mluvila jako děťátko. Říkala ať už Káťa rychle přijede, že se bojí ,aby jí neodnesl někdo jiný, že je moc krásná a každýmu se líbí. To bylo srandovní. Vydali jsme se tedy do Kladna. Ona nám řekla ,Že bude nejmenší. Míša coby médium byla v té době v Düsseldorfu, ale komunikovali jsme s ní po telefonu. Řekla nám přesně, které štěňátko to je, (aniž by ho viděla) že to druhé, co k nám pochoduje. Paní domácí nám ho označila stužkou a po měsíci si pro něj Káťa jela .Inuška byla šťastná. A jak poznala Káťa, že je to opravdu ona? První fenka dostala jméno Žabka, to proto, že místo aby chodila, tak skákala a jak myslíte, že chodí Inka ?Skáče úplně stejně a dělá i jiné věci, které byly pro Žabku identické…
